Historie v kostce

Kraftwerk jsou bezesporu nejstarší a nejvlivnější skupinou v oblasti elektronické hudby, v tomto smyslu jsou opravdovými pionýry. Skupina již existuje přes 40 let a nedávno započala pátou dekádu svého působení. Právě rozdělení jejich historie na desetiletí se mi jeví jako ideální, neboť každé z nich bylo pro vývoj skupiny v určitém ohledu specifické a značně se lišilo od dekády předešlé i následující.

Skupina vznikla na přelomu 60. a 70. let a právě hned sedmdesátá léta byla pro skupinu nejdůležitější. V letech 1970 až 1978 kapela vydala drtivou většinu svých přelomových alb, díky kterým se stala světově uznávanou. Od prvních experimentálních kousků (Kraftwerk, Kraftwerk 2) se skupina přes převážně melodické a romanticky zabarvené opusy (Ralf und Florian, Autobahn - který se zapsal do dějin populární hudby a díky kterému se Kraftwerk poprvé proslavili, Radio-Activity a Trans-Europe Express) dopracovala k vlastnímu originálnímu zvuku na albu The Man Machine (1978).

Na počátku 80. let vše nasvědčovalo tomu, že Kraftwerk mají světlou budoucnost před sebou, neboť stanuli na vrcholu své slávy. Stali se vzorem pro bezpočet kapel - od rodící se hip hopové a techno scény z amerického Detroitu až po synth-popové kapely z Evropy, hlavně z Britských ostrovů. Roku 1981 vydali snad své nejhodnotnější album Computer World a vyrazili na rozsáhlé světové turné. Málokdo však tehdy tušil, že od této chvíle Kraftwerk čeká méně produktivní období. Roku 1983 mělo vyjít nové album Techno Pop a kapela měla opět vyrazit na turné, avšak album nakonec vydáno nebylo, ceny za lísky byly vráceny a Kraftwerk se stáhli do svého studia. Světlo světa spatřil jen singl s jedinou skladbou Tour de France. Album Techno Pop bylo několikrát přepracováno a vydáno až roku 1986 pod názvem Electric Cafe. Ani tehdy však skupina na tour nevyjela.

Následující 90. léta byla v dějinách Kraftwerk tím nejtajemnějším a nejpasivnějším obdobím. Pět let od Electric Cafe, roku 1991, bylo vydáno album The Mix. Žádné nové skladby však neobsahovalo, jen staré hity převlečené do tanečnějšího kabátu. Skupina mezi léty 1990 a 1993 realizovala několik koncertů, mnohé z nich (hlavně mimo Evropu) však byly zrušeny. To představovalo tečku až do roku 1997, kdy Kraftwerk absolvovali tři vystoupení a následujícího roku menší světové turné. V prosinci 1999 byl vydán singl s jedinou novou skladbou Expo 2000, tedy po čtrnácti letech od Electric Cafe.

Od roku 2000 je o Kraftwerk ve srovnání s předešlým obdobím 80. a hlavně 90. let více slyšet. V roce 2000 vydali remixy skladby Expo, roku 2002 vyrazili na turné a koncertovali kromě roku 2007 až do roku 2009. V roce 2003 vydali nové album Tour de France Soundtracks ke stému výroční konání prvního ročníku nejslavnějšího cyklistického závodu. Od té doby Kraftwerk zhruba každé dva roky něco vydávájí, i když album s novými skladbami do konce desetiletí vydáno nebylo: 2005 live album a DVD Minimum-Maximum, 2007 singl s remixy, 2009 remasterovanou edici svých osmi alb The Catalogue.

Roku 2011 skupina započala svou pátou dekádu, kdy v březnu vydali hudební aplikaci Kling Klang Machine pro iPhone a iPad, ohlásili několik koncertů a výstavu v Mnichově. V roce 2012 v New Yorku poprvé představili na živo svou kompletní produkci z let 1974 až 2003 s použitím nové 3D grafiky a 3D zvuku. Podobnými retrospektivními koncerty pokračovali i v letech 2013-2016. Poslední roky jsou v otázce koncertních vystoupení vůbec nejaktivnějším obdobím v rámci téměř půl století dlouhé kariéry skupiny, nicméně v tvůrčí oblasti jsou to roky mimořádně chudé. Skupina pouze v letech 2011 a 2013 vydala dvě knihy s obrazovým materiálem. Jedná se o konečnou rekapitulaci více než čtyřicetileté kariéry Kraftwerk, nebo se dočkáme dalších překvapení v budoucnu?

Kraftwerk, 2011. © 2011 Kraftwerk

Historie skupiny 1970 - 1979

Druhá polovina 60. let byla ve znamení hnutí hippies. Mladí lidé nesouhlasili se stavem věcí, který v oné epoše panoval. Začaly se měnit pohledy na věci, které byly do té doby neotřesitelným společenským dogmatem, například na lidskou sexualitu (nevázanost v sexu, problém homosexuality…) či na politické názory (válka ve Vietnamu, otázka světového míru atp.)

V této atmosféře se ve Spojených státech a v Británii začala utvářet nová rocková vlna, která stavěla hlavně na experimentálním zvuku a hudební improvizaci. Běžné bylo také užívání drog na koncertech, zvláště pak LSD.

V kontinentální Evropě v 60. letech de facto neexistovala originální hudební scéna, evropské kapely jen napodobovaly své britské a americké vzory.

Zvláště na hudebním bodu mrazu byla situace ve válkou paralyzovaném Německu, které bylo rozděleno na západní Spolkovou republiku a východní Německou demokratickou republiku, která byla členem Varšavské smlouvy. Nad hlavami Němců se i dvacet let po válce vznášel černý mrak nacistické minulosti a bylo potřeba se s tímto dědictvím vypořádat.

Za této situace začalo v Německu vznikat několik hudebních formací, které se nesnažily kopírovat své angloamerické kolegy, ale vtiskly své tvorbě osobitý ráz. Jednalo se v prvé řadě o skupiny Can a Tangerine Dream. Obě skupiny byly dokladem typické vlastnosti Němců, a to preciznosti. Can sice sázeli na americké hnutí Hippies a experimentální pojetí své tvorby, své skladby však pilovali ke strukturní a rytmické dokonalosti. Tangerine Dream zase využívali moderních technik v hudbě, hlavně syntezátorů. Obě kapely spolu s dalšími (Amon Düül, Cluster…) se však zanedlouho poněkud vyčerpaly: hippie vlna pominula a těžká kosmicky znějící tvorba Tangerine Dream nebyla zcela stravitelná širšímu publiku. Britská hudební kritika později tomuto hudebnímu směru přiřkla poněkud hloupé označení "krautrock".

V druhé polovině 60. let se na konzervatoři v Düsseldorfu, v industriálním a módním srdci západního Německa, potkali dva mladí muži Ralf Hütter a Florian Schneider-Esleben. Oba inteligentní mladíky spojovalo zalíbení v avantgardní hudbě, a proto se z nich stali přátelé.

Organisation (1967>1970)

Okolo roku 1967 založili spolu s dalšími třemi umělci skupinu Organisation. Ralf Hütter hrál na Hammondovy varhany a Florian Schneider převážně na flétnu a perkuse. Skupina odehrála několik živých vystoupení na do té doby poměrně netradičních místech (univerzity, galerie umění atp.), mimo jiné i v německé televizní stanici WDR, kdy zahrála skladbu Ruck Zuck, která později vyšla na prvním albu Kraftwerk.

Organisation vydali roku 1970 své jediné album Tone Float, které obsahovalo pětici experimentálních kousků, a krátce poté se skupina rozpadla.

Kraftwerk (1971)

Ralf s Florianem pokračovali samostatně dále a založili svou vlastní skupinu Kraftwerk. Ralf hrál na klávesy a Florian klasicky na flétnu. Ke skupině se přidali kytarista Michael Rother a bubeník Klaus Dinger. Producentem skupiny se stal Konrad (zvaný Conny) Plank, se kterým Kraftwerk nahráli svá první alba.

V roce 1971 Kraftwerk vydávají své první album nesoucí eponymní název Kraftwerk. Jak již víme, album obsahovalo skladbu Ruck Zuck a další tři opusy. Na obalu alba je zobrazen proužkovaný červenobílý dopravní kužel, který se stal ikonou rané fáze skupiny. Přes kužel je natištěn nápis Kraftwerk v dopravním stylu. Přebal působil minimalistickým dojmem a posluchač nevěděl, zda je Kraftwerk název skupiny či samotného alba. Poté skupina vyrazila na turné o třinácti zastávkách v Německu.

Kraftwerk 2 (1972)

Kraftwerk

Roku 1972 Kraftwerk přicházejí se svým druhým albem, prostě nazvaným Kraftwerk 2. Krom názvu se nijak zvlášť nelišil ani přebal alba: červenobílý dopravní kužel nahradil kužel zelenobílý, v čemž bychom mohli hledat parafrázi na výtvarné návrhy Andyho Warhola, který při sítotisku používal jednu šablonu pro více barevných variant. Tato vizuální podobnost obou obalů však měla za následek, že se alba Kraftwerk 2 prodalo o poznání méně výlisků, neboť se veřejnost domnívala, že se jedná o jedno a totéž album.

Deska obsahuje šest skladeb, z nichž první sedmnáctiminutový Kling Klang propůjčil jméno novému hudebnímu studiu v Düsseldorfu, které si Kraftwerk téhož roku založili.

Ralf und Florian (1973)

Kraftwerk

Následovaly sporadické čtyři koncerty a skupina se opět zavřela do studia. Vyšlo třetí album Ralf und Florian. Skladba Kristallo působí opravdu průzračným dojmem a skladby Elektrisches Roulette či Tanzmusik disponují opravdu silnými melodiemi. Dá se říci, že celé album je - narozdíl od předchozích dvou - velmi melodického ražení, více uhlazené a méně experimentální.

Skupina poté vyrazila na další miniturné, tentokrát převážně do Francie a v dubnu 1974 se vrátila na pár vystoupení do Německa. V té době se skupinou poprvé spolupracoval Emil Schult, který pro album Ralf und Florian vytvořil komixový příběh uvnitř přebalu a poté se skupinou krátce vystupoval na koncertech. Nikdy se však nestal právoplatným členem skupiny. Téhož roku odehrál se skupinou představení na německé WDR bubeník a perkusionista Wolfgang Flür, který se stal následně členem skupiny.

Téhož roku vychází první singl Kraftwerk, skladba Kohoutek-Kometenmelodie, která nese jméno českého astronoma Luboše Kohoutka. Skladba následně vyšla na albu Autobahn v rozpracovaných verzích jako Kometenmelodie 1 a 2.

Autobahn (1974>1975)

Ralf a Florian spolu s Wolfgangem přizvali pro práci na dalším albu kytaristu Klause Roedera. Jejich vizí bylo vytvářet kvalitnější hudbu, a proto investovali peníze do nového vybavení svého Kling Klang studia. Jedním z nových nástrojů byl např. legendární Minimoog, analogový syntetizér, díky němuž další album Autobahn slavilo úspěchy po celém světě.

Autobahn znamenalo opravdový průlom v dosavadní tvorbě Kraftwerk. Dvadvacetiminutový eponymní opus je hudebními odborníky považován za první trancovou skladbu v historii hudby. Album vylétlo na 4. příčku ve Velké Británii, v domácím Německu se ocitlo na sedmém místě a ve Spojených státech se umístilo na neobyčejném 5. místě. Skladba Autobahn představovala významný skok v historii populární hudby, neboť otevřela cestu masovému využití elektronických hudebních nástrojů, které neodmyslitelně patří k soudobé hudební tvorbě.

Kraftwerk roku 1975 po vydání alba Autobahn vyrazili na rozsáhlé turné, které započalo ve Francii, pokračovalo koncerty v USA a ve Velké Británii a skončilo dvěma koncerty v Německu. Skupina potřebovala pro koncerty profesionálního hudebníka, a tak kontaktovali düsseldorfskou konzervatoř Roberta Schumanna. Na vzešlý inzerát se ozval Karl Bartos. Tak vzniklo nejvýznamnější složení skupiny, ve kterém zaznamenala největší úspěch: Ralf Hütter, Florian Schneider, Wolfgang Flür a Karl Bartos.

Kromě skladby Autobahn vyšly na singlech ještě skladby Mitternacht a znovu vydaná Kometenmelodie.

Radio-Activity (1975>1976)

Z vydělaných peněz Ralf s Florianem rozsáhle vybavili své studio a pustili se do přípravy dalšího alba. Jejich přáním bylo vytvořit práci s nějakým konceptem. Oním tématem se stalo využití rádiových vln a rovněž radioaktivity. Album vyšlo na konci roku 1975 a neslo název Radio-Activity (pomlčka v názvu je jistou slovní hříčkou: nemá odkazovat na radioaktivitu, ale na rádio).

Obsahovalo 12 skladeb, z nichž zhruba polovinu tvořily kratší skladby využívající potenciálu vocoderu, což je zařízení pro práci s lidským hlasem.

Opravdovým hitem se stala stejnojmenná skladba Radioactivity, jejíž charakteristická melodie se stala námětem pro mnoho coverzí, které do dnešní doby vznikly. Ovšem dlužno podotknout, že skladba zůstala u části veřejnosti nepochopena a lidé se domnívali, že Kraftwerk snad zneužívání radioaktivních zdrojů podporují. To byl mimo jiné důvod k tomu, že na albu The Mix byla Radioactivity změněna pro jasnější stanovisko: STOP Radioactivity!.

Skupina natočila své dva první promo klipy pro skladby Radioactivity a Antenna, které vyšly na singlu.

Roku 1976 následovalo turné převážně po západní Evropě o více jak dvaceti zastaveních. Pravděpodobně během tohoto turné Kraftwerk začali používat obrázkové projekce. V této době také hráli skladby Europe Endless, Showroom Dummies a Trans-Europe Express, které vyšly až následujícího roku na dalším albu.

Druhá polovina 70. let znamenala nejintenzivnější tvůrčí období skupiny. Charakteristickými náměty skladeb Kraftwerk se staly technika, doprava a symbióza člověka se stroji.

Trans-Europe Express (1977)

Po dopravním námětu Autobahnu Kraftwerk připravili další album s cestovní tématikou, tentokrát železniční. Deska Trans-Europe Express byla prvním albem, které vyšlo ve dvou jazykových mutacích: anglické a německé (jako Trans Europa Express). Album obsahuje 7 skladeb (na německé verzi je Metall auf Metall rozdělen na dvě části, tedy německé album obsahuje 8 skladeb, ovšem na remasterované edici The Catalogue již obě jazykové verze mají 8 skladeb), z nichž úvodní Europe Endless a závěrečná Franz Schubert jsou opravdovými melodickými klenoty.

Nejvýznamnější skladbou celého alba je však Trans-Europe Express, která si vzala za téma tehdejší luxusní železniční linku, která křižovala celou západní Evropu. Na rozdíl od prvních dvou zmiňovaných skladeb „T. E. E.“ více sází na typický funky rytmus a sekvencér napodobující zvuk jízdy vlaku. Roku 1982 použil americký DJ Afrika Bambaata samply (vzorky) skladeb Trans-Europe Express a Numbers do své skladby Planet Rock. Jelikož Kraftwerk nebyli kreditováni jako spoluautoři skladby, podali žalobu a vyhráli soudní proces. Planet Rock je považován za skladbu, která zásadně přispěla k rozvoji hip-hopu.

Trans-Europe Express plynně přechází do další skladby Metal On Metal, která je ryzí ukázkou rodící se industriální scény. Třískající kovový rytmus byl rovněž vysamplován mnoha hudebníky; posledním příkladem může být dlouholetý soudní proces s producentem Mosesem Pelhamem, který roku 1997 vysamploval 2 sekundy z Metal On Metal. Roku 2008 Kraftwerk soudní proces opět vyhráli.

Druhým singlem se stala skladba Showroom Dummies, která se dočkala kromě německé i verze francouzské (Les Mannequins). Skupina se zde vžila do role neživých výstavních figurín. Toto pojetí bylo pro Kraftwerk v následujcích letech typické, například ve skladbě The Robots, která vyšla na následujícím albu. Showroom Dummies je skladba popového rázu a uvádí se, že se stala vzorem pro pozdější tvorbu britských new-wave skupin (Depeche Mode, OMD a další).

O kvalitách alba Trans-Europe Express svědčí mnohá umístění v žebříčcích nejlepších alb sestavovaných různými hudebními magazíny. Pitchfork Media ohodnotili album jako 6. nejlepší album 70. let; hudební magazím NME v roce 2002 sestavil žebříček 100 nejlepších alb všech dob, kde se Trans-Europe Express umístil na 36. místě. Televizní stanice VH1 sestavila také pořadník 100 nejlepších alb, kde se T. E. E. umístilo na 56. místě a proslulý magazín Rolling Stone sestavil žebříček „The 500 Greatest Albums of All Time“, kde se album umístilo na pozici 253.

The Man-Machine (1978>1979)

Kraftwerk

Další album Kraftwerk vzniklo v rekordním čase šesti měsíců. Krátký časový úsek, za který bylo album vytvořeno, však neznamenalo snížení kvality dané práce. Naopak. The Man-Machine je prvním vrcholem tvorby Kraftwerk. Album vyšlo v květnu 1978, přesně rok po T. E. E.

The Man-Machine obsahuje šest velmi vydařených skladeb, které se staly poznávací značkou skupiny, hlavně pilotní singl The Robots, ve kterém Kraftwerk prezentují sami sebe jako roboty, kteří slouží pro blaho člověka. Velmi ikonický je zvláště videoklip, ve kterém jsou Kraftwerk oblečení do červených košil s černými blikajicími kravatami, které si sami navrhli. Někteří hudební kritici v tom viděli pouze pózu s nacistickým nádechem. Jedná se však o zcela mylnou představu, Kraftwerk totiž vždy zastávali apolitické stanovisko a žádný z jejich textů neobsahuje politické či ideologické názory.

Druhým singlem se stala skladba The Model, která pojednává o tom, jak se muž zamiloval do modelky. Tento singl však v roce 1978 nezaznamenal žádný neobvyklý úspěch, stal se světoznámým hitem až o tři roky později, kdy se objevil jako B-strana k tehdy vydanému singlu Computer Love. Roku 1997 vydala německá skupina Rammstein cover verzi Das Modell jako samostatný singl.

Posledním singlem se stala jemná melodická píseň Neon Lights. Skupina U2 vytvořila cover verzi, která se objevila jako B-strana jejich singlu Vertigo z alba How To Dismantle an Atomic Bomb z roku 2004.

Závěrečnou skladbu The Man-Machine skupina hraje jako úvodní píseň na svých koncertech od roku 1993.

Copyright © Miroslav Bolek 2008-2017 Design & Obsah.
Copyright © Ralf Hütter / Kraftwerk 1970-2017 Grafické práce.
WebInfo - SEO analýza Geo Visitors Map RSS Mapa stránek · Web · Kraftwerk.xf.cz @ Facebook ·  Kraftwerk.xf.cz @ Twitter